• Konfliktní situace, vyostřená tzv. ‚čtyřdenní válkou‘ v roce 2016, a silné vnímání vnějšího nepřítele má za důsledek určitou apatii společnosti a snahu o zamezení vnitřních rozkolů. Tato situace se také projevuje na nedemokratických vládních praktikách. Krize zároveň radikalizovala veřejnou debatu a znesnadnila ‚diplomacii lidu‘
  • I když je registrováno přes 200 nevládních organizací, reálně fungují jen asi dvě desítky. Fungující organizace jsou navíc závislé na vládních dotacích, a tudíž jsou jednak úzce tematicky zaměřeny na aktivity jako vlastenecké vzdělávání, kulturní obrození či práce s mládeží a také hrozí přílišná administrativní závislost na státu.
  • V rámci médií existuje limitovaná pluralita tisku, nicméně televiznímu vysílání dominuje Artsakh Public TV. Absence alternativních médií má negativní dopad na informovanost veřejnosti a jsou přehlíženy některé obzvlášť závažné problémy (jako ničení přírody v rámci těžby těžkých kovů nebo recyklace odpadu).
    • Velká část obyvatel pracuje ve vládě či v bezpečnostních složkách a soukromý sektor je málo rozvinutý. Neexistuje tedy skoro žádná alternativa pro zajištění obživy než práce pro vládu a lidé z tohoto důvodu zůstávají často „raději neutrální“. Nicméně v poslední době lze najít i několik pozitivních příkladů občanské angažovanosti:
    • Kampaň proti zvýšení cen městské dopravy ve Stěpanakertu dokázala přimět radnici ke snížení cen pro studenty a další sociálně slabší skupiny obyvatel.
    • Připomínky, které vzešly z množství panelových diskuzí, byly následně zapracovány do nové ústavy, o které se v referendu hlasovalo minulý měsíc. Tato diskuze navíc měla za následek větší pozornost k problémům jako je ochrana lidských práv, dělba moci či soudnictví.
    (RU) http://theanalyticon.com/?p=8944&lang=ru]]>

    Přišel vám článek užitečný? Podpořte nás v naší činnosti.

    Další články
    «   |   »